Kniha Ester

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kniha Ester (hebr. מגילת אסתר m^egíllat Estér „svitek Ester“) je jednou ze starozákonních knih. Židé ji řadí mezi Spisy, konkrétně mezi megillót, sváteční svitky. Křesťané naopak ji zařazují mezi dějepisné knihy. Vypráví o tom, jak židovka jménem Ester, která se stala královnou v Perské říši, zachránila svůj lid od pogromu. Kniha zdůvodňuje vznik židovského svátku purím.

[editovat] Textové verze a datace

Kniha Ester existuje v několika textových verzích, z nichž jsou nejvýznamnější tři:

• Hebrejský text, nejkratší ze všech a většinou považovaný za původní, nejstarší verzi.
• Řecký text A, obohacený o několik dodatků a doplňků. Možná se jedná i o překlad jiné předlohy, než je nám dochovaný hebrejský text.
• Řecký text B, celkem přesný překlad původního hebrejského textu. Nachází se v Septuagintě.

Hebrejský text je přijímán židovským a protestantským kánonem. Když svatý Jeroným překládal Bibli do latiny (tzv. Vulgáta), přeložil kromě řeckého textu i ty úryvky, které se nacházely v řeckém textu „A“ a připojil je jako dodatky na konec knihy. Jako součást Vulgáty se pak tyto texty staly i součástí katolického kánonu.

Přijetí knihy Ester do kánonu však nebylo snadné. Jelikož hebrejská verze neobsahuje žádné zmínky o Bohu, nebyla mnohými považována za součást písem. Nakonec se tšak do hebrejského kánonu dostala. Avšak např. mezi kumránskými svitky se nenachází ani jeden zlomek jejího textu.

Jádro knihy (hebrejského textu) se datuje obvykkle do 5. století př. Kr. Řecké verze jsou o něco mladší, řecké dodatky v textu A pocházejí z 2. století př. Kr., jak vyplývá z datace na konci knihy.

[editovat] Obsah knihy

Perský král „Achašveróš“ (Xerxés I.?) zapudil svou manželku Vašti pro neposlušnost a začal si hledat novou manželku-královnu. Ze všech dívek v říši si vybral půvabnou Židovku Ester, příbuznou (dceru strýce) Mordokaje, který ji vychovával, neboť byla sirotkem. Původním jménem se Ester jmenovala Hadasa. Ester však svůj původ neprozradila.

Po nějaké době si vysoký královský úředník jménem Háman, kterému se všichni měli klanět, rozlítil na Mordokaje, neboť ten se mu nepoklonil, protože se odmítal poklonit komukoli jinému než Bohu. Aby se pomstil, pomluvil u krále Židy a vyžádal si povolení vyhlásit na ně pogrom.

Když se to dověděl Mordokaj, apeloval na Ester, aby se u dvora svého lidu zastala. Ester, i když musela předstoupit před krále bez vyzvání a tím se prohřešit proti etiketě a riskovat tak život, za králem přišla. Ten ji přijal a vyslechl její pozvání na soukromou hostinu, kam byl pozván jen on a Háman. Poté byl král s Hámanem od Ester pozván ještě jednou na hostinu, a tam již Ester vyslovila své přání a stížnost, že Háman chce zničit její lid. Když se to král dověděl, dal okamžitě Hámana pověsit na kůl, který Háman sám již připravil pro Mordokaje, a Židům daroval milost.

Na památku této záchrany pak byl ustanoven svátek purím, tj. svátek losů, neboť se při této události změnily losy a osudy Mordokaje a Hámana.

[editovat] Poselství

Kniha reaguje na situaci Židů v diaspoře, mimo jejich vlast, a snaží se vyřešit otázku loajality a chování Židů vůči vrchnosti. Zdůrazňuje povinnost Židů se angažovat a být loajální, až do té míry, dokud jim to umožňuje jejich víra. V případě nebezpečí je vyzdvihnut příklad Ester a Mordokaje, kteří svou poctivostí i nasazením a moudrostí dokázali zvrátit osud celého národa.

Je možné, že kniha byla přímo s úmyslem ospravedlnit a zdůvodnit svátek purím, jehož původ je třeba hledat v Babylonii, ale spíše je spojení tohoto svátku a vyprávění pozdější a druhotné.

[editovat] Řecké dodatky

Řecké dodatky, přijímané jen v katolickém kánonu, a tedy řadící se mezi deuterokanonické knihy, které se nacházejí v řeckém textu „A“, je celkem 6 vsuvek na různých místech, označovaných obvykle písmeny A – F. Snaží se doplnit to, co v knize podle redaktora chybí, a to spojení s Bohem. Vsuvky jsou tedy především modlitby Ester a Mordokaje (C) a Mordokajův apokalyptický sen na začátku (A) a jeho výklad na konci (F). Ostatní texty doplňují vyprávění v různých aspektech.

Řecké dodatky onechávají děj beze změny, ale zcela a zásadně mění poselství a povahu textu. Zaprvé přenášejí veškerou aktivitu a zodpovědnost z Ester a Mordokaje na Boha. Eter a Mordokaj jsou „jen“ zbožní Židé, kteří veškerou svou důvěru vkládají v něj (viz jejich modlitby, dodatek C), a on pro jejich zbožnost jedná za ně. Je to mimo jiné právě Bůh, kdo např. obměkčí srdce Achašveróše (Artaxerxa), takže Ester přijme, i když se prezentuje mimo předvolání (dodatek D).

Druhým významným rysem je apokalyptika. Situace je popsána černobíle jako boj mezi silami dobra a zla, takže jednotlivé jemné odstíny povah v původním textu se ztrácejí. Tento boj se odehrává téměř na kosmické úrovni mezi Božím lidem a jeho nepřítelem, kteří jsou v historické skutečnosti zastoupeni Hámanem a Mordokajem. Tento kosmický univerzální nádech dodává textu úvodní Mordokajův se a jeho výklad na konci knihy. Tyto dva dodatky (A a F) tak tvoří rámec, který otevírá a uzzavírá (a tím i interpretuje) celou knihu. Ve svém snu Mordokaj vidí dva draky, jak spolu zápasí (tj. on a Háman), neboť šlo odus všech spravedlivých (tj. Židů). Z jejich volání k Bohu vzešel pramínek a z něj pak řeka (tj. Ester), která celou situaci zachránila, takže po temnotě a bouři opět nastal slunečný den.

Tyto apokalyptické dodatky tak v podstatě popírají možnost loajálnosti Židů s vládní mocí, naopak nahlížejí na svět značně černobíle, rozlišujíce jasně mezi spravedlivými a jejich nepřáteli a chápajíce jejich boj jako nesmiřitelný zápas mezi silami dobra a zla.