Platina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Platina je velmi těžký a chemicky mimořádně odolný drahý kov stříbřitě bílé barvy.

Obsah 1 Fyzikálně - chemické vlastnosti 2 Využití 3 Mineralogie 4 Externí odkazy

[editovat] Fyzikálně - chemické vlastnosti

Chemická značka Pt, (lat. Platinum)

Relativní atomová hmotnost 195,08 amu

Atomové číslo 78

Hustota 21,45 g/cm³

Teplota tání 1 772 °C, tj. 2 042 K

Teplota varu 3 825 °C, tj. 4 098 K

Jako doba objevení platiny je obvykle označován rok 1735. Ušlechtilý, odolný, kujný kov a tažný kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí.

Název platina vznikl jako zdrobnělina ze španělského slova plata (stříbro), do češtiny ho můžeme přeložit jako stříbříčko.

Snadno se rozpouští v lučavce královské a pomalu se rozpouští i v kyselině chlorovodíkové za přítomnosti vzdušného kyslíku nebo peroxidu vodíku. Společně s osmiem patří k prvkům s největší známou hustotou.

Zajímavá je schopnost platiny pohlcovat značné objemy plynného vodíku. Platina vykazuje také značné katalytické vlastnosti a to jak ve sloučeninách, tak jako kovová.

[editovat] Využití

Vzhledem ke svým mechanickým vlastnostem a chemické odolnosti jsou platina a především její slitiny s rhodiem a iridiem používány na výrobu odolného chemického nádobí pro rozklady vzorků tavením nebo spalováním za vysokých teplot. Ve sklářském průmyslu je základním materiálem speciálních pecí na výrobu optických vláken.

V chemickém průmyslu je platina a především její sloučeniny využívána jako všestranný katalyzátor v řadě organických syntéz. Katalytických vlastností jemně rozptýlené kovové platiny se využívá i v autokatalyzátorech, které slouží k odstranění nežádoucích látek z výfukových plynů.

Ve farmaceutickém průmyslu jsou komplexní sloučeniny cis-platiny základem velmi účinných cytostatik, tedy látek potlačujících rakovinné bujení.

Značně velkých objemů dosahuje výroba termočlánků pro přesné měření vysokých teplot na bázi slitin platiny s rhodiem. Hlavní využití těchto typů termočlánků je ve sklářském a hutnickém průmyslu.

V omezené míře se platina používá se zejména k výrobě šperků a k pokovování méně ušlechtilých kovů. Je také součástí některých dentálních slitin především ve spojení s moderními keramickými materiály.

[editovat] Mineralogie

Platina s v přírodě vyskytuje prakticky pouze ve formě ryzího kovu, i když téměř vždy jsou v menší míře přítomny i další platinové kovy jako rhodium, palladium nebo iridium. Její zastoupení v zemské kůře je velmi malé, odhaduje se, že její průměrný výskyt číní 0,005 - 0,01 ppm (mg/kg). Koncentrace v mořské vodě je natolik nízká, že ji nelze současnými analytickými metodami spolehlivě změřit.

Nejbohatší světová naleziště jsou v jižní Africe, kde se v některých hlubinných dolech v Jihoafrické republice těží až ve čtyřkilometrové hloubce. Existují zde však i naleziště, kde se hornina s jemně rozptýlenými částečkami kovu těží povrchově.

Dalšími lokalitami s výskytem platiny je Sibiř a Ural, kde se vzácně nachází platina i ve formě nugetů o váze i několik desítek gramů. Dalších několik nalezišť se nachází v severní Americe v Kanadě i USA.

Rudy ve většině využívaných nalezišť vykazují kovnatost 5 – 20 g/t. Obvyklým způsobem zkoncentrování drahých kovů je flotace po jemném namletí vytěžené horniny.

[editovat] Externí odkazy

• http://www.platinum.matthey.com
• http://chemie.gfxs.cz/index.php?pg=prvek&prvek_id=78