Nobelium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nobelium
Atomové číslo	102
Relativní atomová hmotnost	259 amu
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f14 7s2
Skupenství	Pevné
Teplota tání	827 °C (1 100 K)
Elektronegativita (Pauling)	1,3
Registrační číslo CAS	10028-14-5

Nobelium, chemická značka No, (lat. Nobelium) je 14. členem z řady aktinoidů, 10. transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader curia. Svůj název získal na počest Alfreda Nobela.

[editovat] Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Nobelium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty.

Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů ,a proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

[editovat] Výskyt, historie přípravy

Nobelium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Nobelium bylo poprvé připraveno v dubnu roku 1958 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci nového lineárního urychlovače částic. Při uvedeném experimentu byl bombardován terč složený z izotopů curia (95% ²⁴⁴Cm + 4,5% ²⁴⁶Cm) jádry uhlíku ¹²C a bylo získáno nobelium ²⁴⁴No s poločasem rozpadu 55 sekund.

Za jeho objevitele jsou pokládáni Albert Ghiorso, Glenn T. Seaborg, John R. Walton a Torbjørn Sikkeland. Prvek byl pojmenován na počest švédského chemika a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela.

Je známo celkem 13 izotopů nobelia, z nichž je nejstabilnější jsou ²⁵⁹No s poločasem rozpadu 58 minut, ²⁵⁵No s poločasem rozpadu 3,1 minuty a ²⁵³No s poločasem 1,7 minuty. Zbývající izotopy mají poločas rozpadu menší než 1 minutu.