Americium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Americium
Atomové číslo	95
Relativní atomová hmotnost	243 amu
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f7 7s2
Skupenství	Pevné
Teplota tání	1 176 °C, 1 449 K
Teplota varu	2 607°C, 2 880 K
Elektronegativita (Pauling)	1,3
Hustota	13,67 g.cm-3
Diagram znázorňující rozložení elektronů v atomovém obalu Americia

Americium, chemická značka Am, (lat. Ameritium) je 7. členem z řady aktinoidů, 3. transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v jaderných reaktorech především z plutonia.

[editovat] Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Americium je radioaktivní kovový prvek stříbřitě bílé barvy, která se působením vzdušného kyslíku mění na šedavou. Po mechanické stránce je tvárnější než příbuzný uran nebo neptunium. Vyzařuje α a γ záření a je proto nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství od Am²⁺ po Am⁶⁺, přičemž nejstálejší jsou sloučeniny s valencí +3 .

[editovat] Výskyt, výroba, vlastnosti

Americium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek, tzv. transuran.

Americium bylo poprvé připraveno roku 1944 bombardováním ²³⁹Pu neutrony v jaderné laboratoři chicagské university. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Leon O. Morgan, Ralph A. James a Albert Ghiorso. Prvek byl poté pojmenován podle světadílu, na kterém byl vyroben.

Kovové americium se připravuje redukcí fluoridu americitého AmF₃ parami barya.

Je charakterizováno 18 izotopů, z nichž je nejstabilnější ²⁴³Am s poločasem rozpadu 7370 let a ²⁴¹Am s poločasem 432,2 let. Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně něž 51 hodin a většina z nich dokonce méně než 100 minut. Všechny izotopy americia jsou radioaktivní.

[editovat] Použití, sloučeniny

Americium se používá v přesných měřících přístrojích a v detektorech kouře jako zdroj α-částic nebo γ-záření. V lékařství se používá při léčbě nádorů štítné žlázy.

Nejdůležitější sloučeninou americia je oxid americičitý AmO₂ , který je výchozí surovinou pro přípravu ostatních sloučenin tohoto prvku. Další v praxi významnou sloučeninou je fluorid americitý AmF₃.