Ekonomika Česka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

V českém průmyslu má velký význam výroba dopravních prostředků

Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Jejím základem je průmysl (strojírenský, elektrotechnický, chemický, potravinářský, hutnický) doplňovaný službami; zemědělství a další prvovýroba jsou zastoupeny v celkové míře zaměstnanosti i významu relativně slabě.

[editovat] Vývoj ekonomiky od vzniku České republiky

Česko po svém vzniku zdědilo strukturu průmyslu z bývalé ČSSR (Česká socialistická republika se na výrobě v celé zemi podílela sedmdesáti procenty – z toho Čechy 43 % a Morava se Slezskem 27 %), jež byla nevhodná, energeticky náročná, neekologická, zastaralá a orientovaná na vojenskou výrobu pro celek větší, než byla země sama (tedy vývoz do Sovětského svazu). Sortiment vyráběného zboží byl vyšší, než si země byla schopna dovolit; zahraniční obchod byl monopolizován a v porovnání se zeměmi Západní Evropy byl velmi malý.

Ještě před rozpadem ČSFR došlo k některým základním změnám (uvolnění regulace všech cen, umožnění soukromého podnikání apod.); země přijímala určitou formu hospodářské pomoci od Mezinárodního měnového fondu. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci; během tzv. Kuponové privatizace se velká část obyvatelstva stala akcionáři a státní majetek byl tedy redukován. Zatímco před Sametovou revolucí tvořilo státní vlastnictví 97 %, roku 1998 již bylo 80 % všech společností v soukromých rukou. Dále proběhly některé restituce, restrukturalizace a technologické modernizace, umožněné jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Mnohým lidem se navrátil majetek zabavený po roce 1948. Od roku 1995 je Česko členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Česká koruna několikrát devalvovala, a do roku 1995 se stala plně konvertibilní. Narozdíl od ostatních zemí, které byly od roku 1990 ve stejné situaci, v Česku nevzrostla rapidně inflace ani nedošlo k průdkým změnám hodnoty měny, jako například v Rusku.

Na východě republiky, na Ostravsku, je rozšířen těžký průmysl. Jeho význam však v 90. letech poklesl.

Po počáteční expanzi česká ekonomika podlehla na přelomu let 1996 a 1997 malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999 (od této doby např. narostla nezaměstnanost, a to do rozměrů tehdy neznámých, došlo též i k vládní krizi). Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa (Německo je největší ekonomický partner země), dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Republika se ovšem během tohoto období v porovnání s minulostí velmi zadlužila. Po vstupu země do Evropské unie nabral růst v ČR, stejně jako v ostatních zemích podobné kategorie (Slovensko, Polsko, Maďarsko), relativně velké tempo a i přes spíše sociální politiku české vlády dosáhl až sedmi procent. Význam průmyslu, jež v roce 1990 tvořil 62% domácího produktu klesl zhruba na polovinu; namísto hutnictví dominantní pozici přebral automobilový průmysl, jehož zásluhou má země od roku 2004 aktivní saldo obchodní bilance.

[editovat] Struktura ekonomiky

Od devadesátých let spolu s vzrůstající kupní silou obyvatelstva přibývalo obchodů a různých služeb; koncentrované jsou mnohdy v nových hypermarketech na okrajích měst

[editovat] Suroviny, zemědělství a chovatelství

Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí, dále též kaolín nebo stavební hmoty a uran. V malém rozsahu se těží ropa a zemní plyn a další suroviny. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku, avšak po vstupu země do EU musla být některá odvětví mírně utlumena. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů).

[editovat] Průmysl

Tato část je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že ji rozšíříte.

[editovat] Energetika

Základem energetiky jsou uhelné a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha (všechna odvětví), Ostravsko (těžký průmysl), Plzeňsko (těžký průmysl); dále též mnohá místa v Ústeckém kraji. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků (Česko v tomto zdědilo tradici Československa jako velmoci v tomto odvětví). Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví.

[editovat] Služby

Tato část je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že ji rozšíříte.

[editovat] Zadlužení

Podrobnější informace naleznete v článku Státní dluh Českanaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. Jeho výše v porovnání s některými dalšími zeměmi EU není vysoká, ovšem tempo růstu je označováno mnohými západními organizacemi, včetně EU za nebezpečné. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace některých státních podniků. Nedokončeny jsou též změny v zákonodárství a zejména v soudnictví.

Ekonomika Evropy

Albánie • Andorra • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Makedonie • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko • Ukrajina • Vatikán

Závislá území či neuznávané státy: Faerské ostrovy • Gibraltar • Kosovo • Podněsteří