Iljušin Il-4
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Il-4/DB-3f | |
|---|---|
 |
|
| Bombardovací letadlo DB-3 | |
| Typ: | Bombardovací letoun |
| Výrobce: | Státní letecký průmysl |
| Konstruktér: | Iljušin |
| První let: | 1936 |
| Zaveden: | 1937 |
| Hlavní uživatel: | SSSR |
| Vyrobeno: | 6890 |
Iljušin Il-4 (před rokum 1941 označovaný DB-3f, v kódu NATO: Bob) byl ve Velké vlastenecké válce hlavním strojem sovětského dálkového bombardovacího letectva. Lze jej považovat za jedno z nejlepších letadel Sovětského svazu v druhé světové válce i za stroje, který mohly konkurovat zahraničním letadlům této kategorie.
Obsah |
[editovat] Vývoj
Bombardovací letadlo Il-4 vzniklo v konstrukční kanceláři S. V. Iljušina, který se od roku 1934 zabýval vývojem nového dálkového bombardéru. Byl sestrojen prototyp CKB-26 a roku 1936 další prototyp CKB-30. Ten se při zkouškách ukázal jako velice obratný stroj, takže upoutal pozornost lectva Rudé armády i námořního letectva, které ho chtělo používat jako torpédonosný letoun. Výroba tohoto letadla, které dostalo označení DB-3 byla sice ještě roku 1936 schválena, ale její realizace byla odkládána kvůli výrobě typu DB-2, která však byla záhy zastavena. A tak se stroj DB-3 začal dostávat do výzbroje Rudé armády až roku 1937. Mezitím uskutečnil zkušební pilot V. K. Kokkinaki s tímto letadlem několik světových výškových rekordů, kdy např. jeden z nich byl překonán až roku 1946 čtyřmotorovým strojem Boeing B-29 „Superfortress“. Výškové výkony jasně dokazovaly velký kvalitativní skok letounu DB-3 proti těžkopádným DB-l a DB-2. V letech 1937 až 1939 byla s CKB-30 (DB-3) též ukutečněna řada dálkových letů, které si vysloužily pozornost na celém světě. Roku 1939 prošla zkouškami nová verze letadla, označená jako DB-3f, která měla nové motory, zlepšenou aerodynamiku a s tím související lepší parametry. Dodávky těchto strojů k armádě vzrostly v roce 1940, ale stále nedokázaly plně pokrýt skutečnou potřebu pozemního i námořního letectva. Na začátku roku 1941 došlo ke změně označení sovětských letadel, takže stroj DB-3f byl přejmenován na Iljušin Il-4.
[editovat] Bojové nasazení
V noci na 8. srpna 1941 vzlétla skupina letounů I1-4 a Jer-2 Baltského loďstva z ostrova Saaremaa v Baltském moři a podnikla neočekávaný nálet na Berlín. Tento nálet byl později opakován, avšak kvůli evakuaci ostrovů, ležících blízko estonského pobřeží, bombardování Berlína ze strany Sovětského svazu ustalo. Letadla byla úspěšně nasazována k bombardování strategických cílů, byla však také používána k bombardování ve frontové oblasti.
Celkem bylo vyrobeno 6890 kusů.
[editovat] Technické údaje
- Charakteristika: troj- až čtyřmístný střední dálkový bombardovací letoun.
- Pohonné jednotky: dva hvězdicové motory M-88B, každý o výkonu 810 kW.
- Výzbroj: tři kulomety ráže 12,7 mm nebo 7,62 mm, max. 2 500 kg bomb v pumovnici a na závěsnících, nebo 1000 kg v pumovnici a torpédo 940 kg na závěsníku.
- Technická data: Rozpětí: 21,44 m
- Délka: 14,8 m
- Nosná plocha: 66,7 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 5 490 kg
- Vzletová hmotnost: 10 300 kg
- Maximální rychlost: 445 km/h
- Dostup: 9 700 m
- Dolet: 3 800 / 4 260 km
[editovat] Externí stránky
[editovat] Literatura
- Miroslav Šnajdr, Operace Barbarossa – letecká válka 22. června 1941
| Sovětské vojenské letouny druhé světové války | |||
|---|---|---|---|
| Stíhací letouny | |||
| I-15 | I-153 | I-16 | MiG-1 | MiG-3 | Jak-1 | Jak-3 | Jak-7 | Jak-9 | LaGG-1 | LaGG-3 | La-5 | La-7 | |||
| Bombardovací letouny | |||
| R-5 | Su-2 | Jak-4 | SB-2 | Ar-2 | Pe-2 | Pe-4 | Pe-8 | Tu-2 | Il-4 | Jer-2 | TB-3 | | |||
| Bitevní letouny | Transportní letouny a kluzáky | Průzkumné a spojovací letouny | Cvičné letouny |
| Il-2 | Il-10 | Li-2 | Šče-2 | G-11 | R-10 | Po-2 | MBR-2 | Be-4 | Š-7 | UT-1 | UT-2 |
| Experimentální letouny a prototypy | |||
| I-26 | I-28 | I-30 | I-180 | I-185 | I-250 | ITP | DIS | BI-1 | ANT-58 | |||
