Petljakov Pe-8
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Pe-8/TB-7 | |
|---|---|
 |
|
| Bombardovací letadlo Pe-8 | |
| Typ: | Bombardovací letoun |
| Výrobce: | |
| Konstruktér: | Petljakov |
| První let: | 1936 |
| Zaveden: | 1939 |
| Hlavní uživatel: | SSSR |
| Vyrobeno: | 81 |
Letoun Petljakov Pe-8 (před rokem 1941 označovaný TB-7) se měl stát nejdůležitějším těžkým sovětským bombardovacím letounem ve druhé světové válce. Postaveno však bylo pouze 81 kusů, a to jak z důvodu preference taktických operací, tak z prostého důvodu nedostatku duralu a motorů pro tento typ letadla.
Obsah |
[editovat] Vývoj
Těžký bombardovací letoun Pe-8 vyvinula v roce 1936 pod původním civilním označením ANT-42, vojenským TB-7, konstruktérská skupina pod vedením V. M. Petljakova. První let se konal 27. prosince téhož roku. Jednalo se o celokovový středoplošník, jehož osádka činila osm osob. K obraně letounu sloužily čtyři dvojkulomety ve stanovištích na přídi, zádi, na hřbetě trupu a pod trupem. Pro bombometčíka byla zkonstruována vystupující zasklená kabinka pod přídí. Během času byly prováděny postupné změny a modernizace, byly zkoušeny různé typy motorů, přičemž problém byl vyřešen až v roce 1939, kdy bylo letadlo osazeno výškovými motory AM-35A. V té době byl pro zdokonalení obrany rozšířen počet střelišť, takže počet členů osadky vzrostl na deset. V závěru roku 1939 byly ukončeny státní zkoušky TB-7 a stroje byly zavedeny do výroby. Do výzbroje byl zaveden roku 1941, kdy byl nově označen na Pe-8. Na přelomu let 1941-1942 byly do letounů montovány motory AŠ-82FN, avšak i těchto byl nedostatek. Od roku 1943 byly používány motory AŠ-82FN o výkonu 1850 k, přičemž se zvýšila rychlost na 450 km/h a dolet na 6 000 km. Výroba letadel byla ukončena roku 1944.
[editovat] Bojové úžití
Prvně byla letouny Pe-8 vyzbrojena 81. divize dálkového letectva, která s nimi napadala válečně důležité cíle ve východním Prusku, v jihovýchodní Evropě i v samotném Německu. Stroje PE-8 bomardovaly např. Berlín, Královec (Königsberg, nynější Kaliningrad), Budapešť, Štětín, či Gdaňsk. Po válce sloužila letadla Pe-8 k zásobování polárních výzkumných stanic a jako nosiče při zkoušení proudových letadel.
[editovat] Technické údaje
- Chrakteristika: osmi- až desetimístný čtyřmotorový těžký bombardovací letoun.
- Pohonné jednotky: původně čtyři M-34FRN každý o výkonu 770 kW / 930 k, v kombinaci s centrálním kompresorem poháněným motorem Hispano Suiza 12Ybrs o výkonu 704 kW / 850 k, později čtyři řadové motory Mikulin AM-35A, každý o výkonu 994 kW (1 200 k), nakonec čtyři vzduchem chlazené AŠ-82FN o výkonu 1 261 / 1 532 kW (1 523 / 1 850 k).
- Výzbroj: dva kanony ráže 20 mm, dva kulomety ráže 12,7 mm a 7,62 mm, 4 000 kg bomb v pumovnici.
[editovat] Technická data (s motorem AM-35A)
- Rozpětí: 39,10 m
- Délka: 23,59 m
- Nosná plocha: 188,68 m2
- Hmotnost prázdného letounu: 16 000 kg
- Vzletová hmotnost: 27 000 kg
- Maximální rychlost: 441 km/h
- Dostup: 9 300 m
- Dolet: 4 700 km
[editovat] Externí stránky
| Sovětské vojenské letouny druhé světové války | |||
|---|---|---|---|
| Stíhací letouny | |||
| I-15 | I-153 | I-16 | MiG-1 | MiG-3 | Jak-1 | Jak-3 | Jak-7 | Jak-9 | LaGG-1 | LaGG-3 | La-5 | La-7 | |||
| Bombardovací letouny | |||
| R-5 | Su-2 | Jak-4 | SB-2 | Ar-2 | Pe-2 | Pe-4 | Pe-8 | Tu-2 | Il-4 | Jer-2 | TB-3 | | |||
| Bitevní letouny | Transportní letouny a kluzáky | Průzkumné a spojovací letouny | Cvičné letouny |
| Il-2 | Il-10 | Li-2 | Šče-2 | G-11 | R-10 | Po-2 | MBR-2 | Be-4 | Š-7 | UT-1 | UT-2 |
| Experimentální letouny a prototypy | |||
| I-26 | I-28 | I-30 | I-180 | I-185 | I-250 | ITP | DIS | BI-1 | ANT-58 | |||
