Lavočkin La-5
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Lavočkin La-5 | |
|---|---|
 |
|
| Lavočkin La-5 | |
| Typ: | Frontový stíhač |
| Výrobce: | Lavočkin |
| Konstruktér: | Semjon Lavočkin |
| První let: | březen 1942 |
| Hlavní uživatel: | Sovětský svaz Československo |
| Vyrobeno: | 9 920 ks |
Lavočkin La-5 (rusky: Лавочкин Ла-5) bylo sovětské stíhací letadlo masově vyráběné a nasazené během druhé světové války. Tento typ byl následníkem vývojové řady letadel LaGG-3 a byl jedním z nejlepších sovětských stíhacích strojů konfliktu.
Obsah |
[editovat] Vývoj
La-5 se oproti svému předchůdci LaGG-3 lišil hvězdicovým motorem AŠ-82. Rovněž se změnil typ překrytu kabiny, což mělo za následek zlepšení výhledu dozadu, snížení hmotnosti a doletu (od verze La-5F). Pro kostru bylo použito obyčejné jedlové dřevo, které sice přispělo k nárůstu hmotnosti, ale práce s ním byla jednoduchá. V roce 1943 přišla inovovaná verze La-5FN, která se stala nejrozšířenější. Od předešlé verze se lišila motorem AŠ-82FN, který měl nový kompresor a přímé vstřikování paliva do válců. Jeho výkon činil až 1 850 k. Taktéž byl odlehčen podvozek a zlepšena tepelná izolace kabiny. Cvičná verze nesla označení La-5UTI.
[editovat] Služba
Stroje La-5FN byly poprvé nasazeny v bitvě v Kurském oblouku a sloužily až do konce války. Brzy si získaly velkou oblibu. Byly to typické frontové stroje sovětského letectva. La-5FN byl v malých výškách, pro které byl dimenzovaný, rovnocenným soupeřem německých Bf 109G a Fw 190A. Zaostával za nimi však v o něco nižší palebné síle. La-5FN také úspešně zasáhly do bojů SNP v rámci 1. československého stíhacího leteckého pluku. Logickým pokračováním stroje La-5FN se stal Lavočkin La-7.
Celkem bylo vyrobeno 9 920 ks La-5.
[editovat] Popis konstrukce
Lavočkin La-5FN byl jednomístný, jednomotorový samonosný dolnoplošník. Dřevěná kostra křídel a pevných ocasních ploch byla potažená překližkou, kovová kostra pohyblivých ocasních ploch a klapek plátnem. Trup tvořila překližková poloskořepina. Krycí plechy motoru byly duralové. Hvězdicový motor poháněl kovovou trojlistou vrtuli s nastavitelným úhlem náběhu listů. Podvozek byl zatahovací. Hlavní podvozkové nohy se zatahovaly směrem k trupu, zadní podvozková noha byla pevná. Výzbroj tvořily dva pevné kanóny ŠVAK ráže 20 mm střílející okruhem vrtule. Pro každý bylo standardně k dispozici 200 nábojů. Letoun mohl nést i 8 neřízených raket RS-82, bomby do hmotnosti 500 kg nebo přídavné nádrže s palivem.
[editovat] Specifikace (La-5FN)
[editovat] Technické údaje
- Posádka: 1 (pilot)
- Délka: 8,67 m
- Rozpětí: 9,80 m
- Výška: 2,54 m
- Plocha křídel: 17,5 m²
- Prázdná hmotnost: 2 605 kg
- Vzletová hmotnost : 3 265 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 3 402 kg
- Pohonná jednotka: 1x vzduchem chlazený, 14-válcový dvouhvězdicový motor Švecov AŠ-82FN
- Výkon pohonné jednotky: 1 361 kW (1 850 k)
[editovat] Výkony
- Maximální rychlost: 648 km/h
- Dolet: 765 km
- Dostup: 11 000 m
- Stoupavost: 16,7 m/s
- Plošné zatížení: 186 kg/m²
- Poměr výkon/hmotnost: 420 W/kg
[editovat] Výzbroj
- 2x kanón ŠVAK ráže 20 mm, každý s 200 náboji
- 8x neřízené rakety RS-82 nebo až 500 kg bomb
[editovat] Reference
- Zbyněk Válka – Stíhací letadla 1939/45 ISBN 80-7198-396-9
- Václav Němeček – Vojenská letadla 3 ISBN 80-206-0117-1
- Václav Šorel – Letadla čekoslovenských pilotů
| Sovětské vojenské letouny druhé světové války | |||
|---|---|---|---|
| Stíhací letouny | |||
| I-15 | I-153 | I-16 | MiG-1 | MiG-3 | Jak-1 | Jak-3 | Jak-7 | Jak-9 | LaGG-1 | LaGG-3 | La-5 | La-7 | |||
| Bombardovací letouny | |||
| R-5 | Su-2 | Jak-4 | SB-2 | Ar-2 | Pe-2 | Pe-4 | Pe-8 | Tu-2 | Il-4 | Jer-2 | TB-3 | | |||
| Bitevní letouny | Transportní letouny a kluzáky | Průzkumné a spojovací letouny | Cvičné letouny |
| Il-2 | Il-10 | Li-2 | Šče-2 | G-11 | R-10 | Po-2 | MBR-2 | Be-4 | Š-7 | UT-1 | UT-2 |
| Experimentální letouny a prototypy | |||
| I-26 | I-28 | I-30 | I-180 | I-185 | I-250 | ITP | DIS | BI-1 | ANT-58 | |||
