Leonhard Euler
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leonhard Euler (15. dubna 1707 Riehen, Švýcarsko – 18. září 1783 Sankt Petěrburg, Rusko) byl švýcarský matematik.
Euler se narodil v roce 1707 ve švýcarské Basileji. Již od dětství byl výborný v matematice. V roce 1720 vstoupil na Basilejskou univerzitu. Nejprve si zapsal teologické předměty, řečtinu, latinu a hebrejštinu, ale díky jeho fenomenální paměti dokázal navíc studovat i fyziku, astronomii, medicínu a matematiku. Tu ho učil Jean Bernoulli. V roce 1727 nastoupil Euler na petrohradské, nově založené, Akademii. V roce 1740, po smrti carevny Anny odchází Euler do berlínské Akademie Bedřicha II. Zde strávil Euler 25 let, ovšem ne příliš šťasten. Tak v roce 1765 přijal nabídku Kateřiny II. Veliké, aby se vrátil zpět do ruské Akademie. V té době již přestával vidět a byl odkázán na pomoc svého syna. Učebnici algebry „Vollständige Einletung zur Algebra“ (1770), která se stala vzorem pozdějších učebnic, již jen diktoval, protože byl slepý na obě oči.
Eulerovo dílo nemá zřejmě v matematice obdoby. Napsal 865 prací (z toho 473 v Petrohradu), od jednotlivých pojednání po rozsáhlé učebnice. Jeho díla se vyznačují přesným vyjadřováním a přehlednou symbolikou - dnešní způsob značení matematických pojmů je téměř stejný jako Eulerův. Eulerův význam snad nejlépe zhodnotil jiný velikán Carl Friedrich Gauss: „Studium Eulerova díla zůstane nejlepší školou pro nejrůznější oblasti matematiky a nemůže je nic nahradit“. Nic na tom nemění ani skutečnost, že se ani Euler nevyhnul některým chybám, plynoucích z nedostatečné vyjasněnosti matematických pojmů - např. pojem konvergence u nekonečných řad.
Je tradičně považován za zakladatele teorie grafů, neboť roku 1736 řešil úlohu, jak projít přes sedm mostů v Königsbergu (každý z nich právě jednou) a vrátit se do výchozího místa. To v moderní teorii odpovídá pojmu eulerovský graf.
Pochází od něj metoda variace konstant pro řešení diferenciálních rovnic (neprávem nazývaná Lagrangeova metoda), kterou použil již v roce 1740 při studiu přílivu a odlivu. Jako první použil pojem „imaginární číslo“ pro druhou odmocninu ze záporného čísla ve své knize Algebra roku 1770. Zavedl dvojrozměrný integrál (1769). Od Eulera také pochází nyní používané označení f(x) pro funkci (1735). Díky jeho všeobecně uznávané autoritě se ustálila symbolika algebry a infinitezimálního počtu.
Euler se nezabýval jen teorií matematiky, ale i její aplikací ve fyzice, kartografii a dokonce např. i ve stavbě lodí. Položil základy mechaniky tuhých těles a hydrodynamiky (zformuloval např. diferenciální rovnice popisující pohyb ideální nevazké tekutiny).
Publikoval Eulerovu metodu numerického řešení obyčejných diferenciálních rovnic.
[editovat] Podívejte se také na
