Základní věta algebry
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Základní věta algebry je důležité matematické tvrzení, které má fundamentální význam v algebře ale podstatnou roli hraje i v dalších odvětvích matematiky. Říká, že každý polynom s komplexními koeficienty stupně má alespoň jeden komplexní kořen. Nejstarší publikovaný důkaz pochází od Jean-Robert Arganda z roku 1806.
Obsah |
[editovat] Přesné znění
Nechť je polynom s koeficienty stupně . Pak existuje číslo , že .
[editovat] Důkazy
Ačkoli je základní věta algebry čistě algebraickým tvrzením, není dosud znám žádný čistě algebraický důkaz. Všechny známé důkazy této věty využívají více či méně metod matematické analýzy.
[editovat] Komplexně analytický důkaz
Základní věta algebry je snadným důsledkem Liouvillovy věty z komplexní analýzy:
- (Věta Liouville) Je-li f holomorfní omezená funkce na , pak f je konstantní.
Dále dokazujme sporem. Nechť nějaký polynom P(x) s komplexními koeficienty a nenulového stupně nemá komplexní kořen. Pak funkce g(x) daná předpisem je definována na celém . Dále jistě v komplexní rovině existuje kruh K se středem v nule takový, že pro x ležící mimo K. Protože |P(x)| je spojitá funkce nenulová na K a K je kompaktní, existuje , že pro x z K. Potom pro každé . Tedy g(x) je omezená na a holomorfní je zřejmě. Podle Liouvillovy věty tedy je g(x) konstantní a tedy i P(x) je konstantní, což je spor.
[editovat] Algebraický důkaz
[editovat] Důsledky
- Těleso komplexních čísel je algebraicky uzavřené.
- Polynom s komplexními koeficienty stupně má v komplexní rovině právě n kořenů (počítáme-li každý kořen tolikrát, kolik je jeho násobnost).
- Každý polynom s reálnými koeficienty lze zapsat jako součin konstanty, a monických ireducibilních polynomů (v ) stupňů jedna a dva.
- Každou racionální funkci lze rozložit na součet parciálních zlomků.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Reference
- A.-L. Cauchy, Cours d'Analyse de l'École Royale Polytechnique, 1ère partie: Analyse Algébrique, 1992, Éditions Jacques Gabay, ISBN 2-87647-053-5
- B. Fine and G. Rosenberger, The Fundamental Theorem of Algebra, 1997, Springer-Verlag, ISBN 0-387-94657-8
- C. F. Gauss, “New Proof of the Theorem That Every Algebraic Rational Integral Function In One Variable can be Resolved into Real Factors of the First or the Second Degree”, 1799
- C. Gilain, “Sur l'histoire du théorème fondamental de l'algèbre: théorie des équations et calcul intégral”, Archive for History of Exact Sciences, 42 (1991), 91–13
- H. Kneser, “Der Fundamentalsatz der Algebra und der Intuitionismus”, Mathematische Zeitschrift, 46 (1940), 287–302, podívejte se také na: M. Kneser: “Ergänzung zu einer Arbeit von Hellmuth Kneser über den Fundamentalsatz der Algebra”, Mathematische Zeitschrift, 177 (1981) 285–287
- E. Netto and R. Le Vavasseur, “Les fonctions rationnelles §80–88: Le théorème fondamental”, in Encyclopédie des Sciences Mathématiques Pures et Appliquées, tome I, vol. 2, 1992, Éditions Jacques Gabay, ISBN 2-87647-101-9
- R. Remmert, “The Fundamental Theorem of Algebra”, v Numbers, 1991, Springer-Verlag, ISBN 0-387-97497-0
- D. E. Smith, “A Source Book in Mathematics”, 1959, Dover Publications, ISBN 0-486-64690-4
- M. Spivak, Calculus, 1994, Publish or Perish, ISBN 0-914098-89-6
- B. L. van der Waerden, Algebra I, 1991, Springer-Verlag, ISBN 0-387-97424-5