Krevní skupina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Krevní skupina nebo přesněji krevní typ je popis vlastností červených krvinek jedince, resp. sacharidů a bílkovin na jejich buněčné membráně. Dvě nejdůležitější klasifikace pro popis lidských krevních skupin jsou AB0 a Rhesus faktor (Rh faktor). Je ale známo dalších zhruba 50 systémů krevních typů. Většina z nich jsou mnohem méně obvyklé než AB0 a Rh.

Krevní skupina je určena antigeny na povrchu červených krvinek. Některé z antigenů jsou čisté bílkoviny, jiné jsou tvořeny bílkovinami s polysacharidy. Nepřítomnost některého z těchto znaků vede k přirozené produkci příslušných protilátek (viz níže).

Krevní transfúze neidentické krevní skupiny by vedla k okamžité imunologické reakci a shlukování a rozpadu krvinek darované krve. Darovaná krev by byla organismem odmítnuta a výsledný produkt chemické reakce by způsobil akutní zdravotní problémy, které by mohly vést až k hemolytické anémii, selhání ledvin, šoku a smrti.

Obsah

1 Krevní typy AB0
- 1.1 Dědičnost
- 1.2 Historie objevu
2 Rhesus (Rh) faktor
- 2.1 Výskyt Rh faktoru v různých populacích
3 Možnosti krevní transfúze
4 Další systémy krevních typů
5 Podívejte se také na
6 Externí odkazy

[editovat] Krevní typy AB0

Nejvýznamnější kritérium pro dělení krve do skupin je tzv. systém AB0. Lidská krev se dělí podle přítomnosti antigenů A a B:

krev typu A, která obsahuje antigen A a protilátky anti-B
krev typu B, která obsahuje antigen B a protilátky anti-A
krev typu AB, která obsahuje antigeny A i B a neobsahuje protilátky anti-A ani anti-B
krev typu 0, která neobsahuje antigeny A ani B a obsahuje protilátky anti-A i anti-B

Na světě je nejčastější krevní typ 0, ale v některých oblastech (například ve Švédsku a Norsku, ale také v České republice) je nejběžnější typ A. Typ AB je nejméně častý. Jsou popsána určité regionální a rasová rozdělení lidské krve podle přítomnosti antigenů AB0 (např. [1]).

Přesný důvod, proč lidský organismus vytváří protilátky k antigenu, se kterým se nikdy nesetkal, není vědecky popsán. Vědci předpokládají, že určité bakteriální antigeny jsou stejné u glykoproteinů A i B a protilátky vytvořené proti těmto bakteriím reagují s krví cizího typu.

Antigeny AB0 se nevyskytují pouze na červených krvinkách, ale také v jiných tkáních (játra, ledviny, plíce). Mimo jiné také ovlivňují krvácení a srážení krve.

[editovat] Dědičnost

Krevní skupiny se dědí po obou rodičích. Typ krve je určen jediným genem se třemi alelami: i, I^A a I^B. Gen kóduje enzym glykosyltransferázu, který mění sacharidy antigenů na červených krvinek. Gen se nachází na dlouhém rameni devátého chromozomu (9q34).

Alela I^A odpovídá typu A, I^B odpovídá typu B a i odpovídá typu 0. I^A a I^B jsou dominantní nad i, takže lidé s alelami ii mají typ 0, lidé s lelami I^AI^A nebo I^Ai mají typ A a lidé s alelami I^BI^B nebo I^Bi mají typ B. Lidé s alelami I^AI^B mají oba fenotypy, protože A a B jsou kodominantní. Proto je pro rodiče s krevním typem AB prakticky nemožné mít dítě s typem 0 (i když to není přímý důkaz toho, že dítě není jeho).

Evoluční biologové přijímají teorii, že alela I^A se vyvinula první. Následovala alela i, k čemuž stačilo odstranění jediného nukleotidu, což zbývající nukleotidy posunulo. Jako poslední se objevila alela I^B. Této chronologii také odpovídá zastoupení krevních typů ve světě. Je také konzistentní s obecně přijímanými přesuny populace a převládajícími krevními typy v různých částech světa. Například typ B je velmi častý v asijských populacích, ale ne příliš častý v evropských.

**Dědičnost krevních skupin**
Matka\Otec	0	A	B	AB
0	0	0, A	0, B	A, B
A	0, A	0, A	0, A, B, AB	A, B, AB
B	0, B	0, A, B, AB	0, B	A, B, AB
AB	A, B	A, B, AB	A, B, AB	A, B, AB

[editovat] Historie objevu

Objev krevních skupin AB0 je všeobecně připisován vídeňskému vědci Karlovi Landsteinerovi, který v roce 1901 objevil tři krevní skupiny A, B a C (dnešní A, B a 0). Za tento objev dostal roku 1930 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.

Roku 1902 popsali rakouští vědci A. van Descatello a A. Sturli krevní skupinu AB jako „výjimku z Ladsteinerova pravidla“.

Roku 1907 nezávisle na nich popsal český psychiatr Jan Janský čtvrtou krevní skupinu, která obsahuje znaky A i B. Janský používal označení skupin I, II, III a IV.

Nezávisle na Janském popsal roku 1910 čtyři krevní skupiny Američan William Lorenzo Moss. Použil také označení římskými číslicemi I–IV, ale v opačném pořadí než Janský.

Ve třicátých letech 20. století se sjednotilo označování krevních typů A, B, AB a 0 (podle označení Landsteinerova). V některých jazycích (mj. angličtině , španělštině nebo francouzštině) se používá zápis ABO s písmenem O, v jiných (např. v češtině, němčině nebo slovenštině) zápis AB0 s nulou. Světová zdravotnická organizace ve svých anglicky psaných materiálech používá zápis ABO.

[editovat] Rhesus (Rh) faktor

Druhý významný krevní typ rozlišující krev podle tzv. Rhesus faktoru (zkráceně Rh faktoru) byl popsán Karlem Landsteinerem a Alexanderem Weinerem roku 1940. Rh faktor je pojmenován podle makaků Macaca mulatta (anglicky Rhesus Macaque), u kterých jej Landsteiner a Weiner objevili.

Rh faktor je zapříčiněn skupinou zhruba 40 antigenů, ale nejvýznačnějších je pět antigenů uložených na třech genech:

antigen C: genotypy CC nebo Cc
antigen c: genotyp cc
antigen D: genotypy DD nebo Dd
antigen E: genotypy EE nebo Ee
antigen e: genotyp ee

Nejsilnější je antigen D; pokud je antigen D přítomen na povrchu červených krvinek, označuje se krev jako Rh+, v opačném případě pak Rh−. Nejčastěji je označení Rh faktoru spojeno s typem AB0 a zapisuje se např. jako A−. Lidé s krví bez antigenu D nemohou přijímat krev Rh+, protože by si proti antigenu D vytvořili protilátky a darovanou krev by nepřijali – došlo by k hemolytické reakci.

Reakce na přítomnost antigenu D je příčinou tzv. hemolytické nemoci novorozenců. Ta se může projevit v těle matky s krví Rh−, která již porodila dítě s Rh+ otcem (a toto dítě mělo Rh+) nebo obdržela transfúzi krve Rh+. V jejím těle jsou již vytvořeny protilátky anti-D, které mohou ohrozit nový plod. Dříve neřešitelná situace (protože docházelo k úmrtím dalších dětí) se dnes řeší velice jednoduše injekčním podáním antiglobulinu matce po porodu. Děti s Rh+ narozené matce s Rh- pak mají po narození pouze menší komplikace ve formě novorozenecké žloutenky.

[editovat] Výskyt Rh faktoru v různých populacích

Genetické informace ovlivňující Rh faktor se liší podle populace. Níže uvedená tabulka zobrazuje předpokládanou četnost Rh typů krve založenou na výskytu příslušných genotypů v populaci.

populace	Rh(D)−	Rh(D)+
evropský původ	16 %	84 %
africký původ	0,9 %	99,1 %
neevropský, neafrický	0,1 %	99,9 %

Z dat vyplývá, že pro lidi s krví Rh− je riskantní cestovat do jiných částí světa, kde jsou zásoby krve Rh− jen malé (obzvláště ve východní Asii). Proto by měly transfúzní stanice v těchto oblastech podporovat dárce krve evropského původu.

[editovat] Možnosti krevní transfúze

V ČR je nejčastější krev typu A (cca 42 %), následují typy 0 (39 %), B (15 %) a AB (4 %). Zhruba 90 % české populace je Rh pozitivní.

Při krevní transfúzi je životně důležité použít pouze krevní skupinu, která příjemce nepoškodí. Níže uvedená tabulka ukazuje povolené kombinace krve dárce a příjemce.

příjemce	dárce
příjemce	0−	0+	B−	B+	A−	A+	AB−	AB+
AB+	+	+	+	+	+	+	+	+
AB−	+		+		+		+
A+	+	+			+	+
A−	+				+
B+	+	+	+	+
B−	+		+
0+	+	+
0−	+

Tabulka názorně ukazuje, že příjemce s krví AB+ může obdržet krev jakéhokoliv dárce, proto se mu říká univerzální příjemce. Naopak krev skupiny 0− může být darována všem příjemcům, jde o univerzálního dárce.

**tabulka kompatibility dárcovy krve**
krevní skupina příjemce	dárce musí být
AB+	kterýkoli druh
AB-	O-	A-	B-	AB-
A+	O-	O+	A-	A+
A-	O-	A-
B+	O-	O+	B-	B+
B-	O-	B-
O+	O-	O+
O-	O-

**tabulka kompatibility krevní plazmy**
krevní skupina příjemce	dárce musí být
AB	AB
A	A nebo AB
B	B nebo AB
O	O, A, B nebo AB

[editovat] Další systémy krevních typů

Kromě výše uvedených dvou nejvýznačnějších krevních typů je popsáno kolem 50 dalších krevních typů. Jejich antigeny se vyskytují v krvi vedle antigenů AB0 a D – krev je tedy přesněji popsána např. jako A Rh− ccee K−.

Diego pozitivní krev mají pouze některé skupiny obyvatel Východní Asie a američtí Indiáni
Duffy negativní krev je částečně imunní vůči malárii
Fisherův systém upřesňuje poměrně složitý Rh faktor, který může být zapříčiněn výskytem jednoho z tří genů C, D a E na chromozomu 1

Další systémy krevních typů nejsou významné při krevních transfúzích, ale mají význam ve forenzní analýze, například při určování pachatelů trestných činů.