Pobřeží slonoviny
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Republika Pobřeží slonoviny République de Côte d'Ivoire |
|
|---|---|
|
|
|
 |
|
| Rozloha | 322 460 km² (67. na světě) z toho 1.4 % vody |
| Počet obyvatel | 17 298 040 (57. na světě, odhad 2005) |
| Hustota zalidnění | 54 / km² (118. na světě) |
| Jazyk | francouzština |
| Národnostní složení | {{{národnosti}}} |
| Náboženství | muslimové 35%, křesťané 20%, ostatní |
| Nejvyšší bod | Mont Nimba (1752 m n. m.) |
| Hlavní město | Yamoussoukro a Abidžan |
| Státní zřízení | republika |
| Podřízené celky | {{{dělení}}} |
| prezident | Laurent Gbagbo (od 26. října 2000) |
| Předseda vlády | Charles Konan Banny (od 7. prosince 2005) |
| Hymna | Abidžanéza |
| Vznik | 7. srpna 1960 (nezávislost na Francii) |
| Měna | CFA Frank (XOF) |
| ISO 3166-1 | |
| MPZ | |
| Doména | .ci |
| Telefon | 225 |
| Časové pásmo | UTC UTC |
Pobřeží slonoviny (fr.: République de Côte d'Ivoire) je stát v západní Africe. Jeho sousedy jsou Burkina Faso, Ghana, Guinea, Libérie a Mali. Leží na pobřeží Guinejského zálivu.
Obsah |
[editovat] Geografie
[editovat] Historie
O historii území před rokem 1460, kdy sem dorazili Evropané, není příliš informací. Země příliš netrpěla obchodem s otroky, na rozdíl od sousední Ghany. Pobřeží země kontrolovali Francouzi, do vnitrozemí začali pronikat až v druhé polovině 19. století. Kompletně kontrolovat se jim ho dařilo až na přelomu století. Francouzi se zaměřili hlavně na pěstovaní exportních plodin. Na pobřeží vysázeli plantáže kávovníků, kakaovníků a palem olejných. Do země přicházelo mnoho osadníků z Francie i jiných evropských států.
Získání nezávislosti na Francii v roce 1960 je spojeno se jménem Félix Houphouët-Boigny. Stal se prvním prezidentem a zdědil zemi prosperující, podílející se 40 % na vývozu zemí západní Afriky. Rozvoj země pokračoval, produkce kávy vzrostla tak, že se země stala třetím největším producentem na světě (za Brazílií a Kolumbií). V produkci kakaa dokonce v roce 1979 země dosáhla světového prvenství. Za úspěchem stálo určitě i nezpřetrhání pout se svou bývalou koloniální velmocí Francií (na rozdíl od jiných afrických zemí). V zemi působili francouzští inženýři, učitelé, poradci. Počet Francouzů v zemi vzrostl až na 50 000 (z 10 000). Po dvacet let rostlo hospodářství pravidelně o 10 % ročně, což bylo nejvíce v Africe (mimo zemí vyvážejících ropu).
Felixovi Houphouët-Boigny se podařilo zemí sjednotit i národnostně a to zavedením ivorianské národnosti, zastřešující jednotlivé kmeny. Politicky prezident vládl tvrdou rukou. Svobodný tisk neexistoval, povolena byla jen jedna politická strana. Prezident během své dlouhé vlády také utratil mnoho peněž na své velikášské projekty, hlavně na přeměnu své rodné vesnice s několika sty obyvateli v nové hlavní město Yamoussoukro. Zde mimo jiné nechal vystavět největší křesťanskou katedrálu na světě, srovnatelnou jen s bazilikou sv. Petra ve Vatikánu . Začátkem 80. let začala hospodářská krize, ceny komodit klesaly a zahraniční dluh začal stoupat. Kriminalita a korupce nabíraly na síle. Hospodářský zázrak skončil.
Pobřeží slonoviny se vyznačovalo dobrými vztahy mezi kmeny i dvěma hlavními náboženskými skupinami, křesťany a muslimy. Do země směřovala řada přistěhovalců z okolních chudších států. Jejich podíl na celkové populaci v 90. letech činil podle odhadů asi jednu třetinu. Ekonomická krize 80. a 90. let ovšem vyhrotila spory na náboženské linii i mezi původním obyvatelstvem a imigranty. V roce 1999 proběhl první puč v historii země, po kterém se sice podařilo uspořádat svobodné volby, ale roztržku mezi muslimským severem a křesťanským jihem se již nepodařilo odvrátit.
19. září 2002 se naplno rozhořel konflikt mezi vládními silami pod vedením prezidenta L. Gbagba a třemi povstaleckými frakcemi – Vlasteneckým hnutím Pobřeží slonoviny (MPCI), Lidovým hnutím Grand Ouest (MPIGO) a Hnutím za spravedlnost a mír (MJP). Posledně jmenovaná, nepočetná frakce operující v západní části země se podobá Kamajorům operujícím v Sierra Leone. Povstalci MJP a MPIGO, působící v západní části země, patrně byli podporováni ze strany RUF a Libérie, jejíž bojovníci na západě Pobřeží slonoviny též působí. Obdobně je podezřívána Burkina Faso, že podporuje MPCI. Ghana a Angola naopak do země vyslaly vojáky na pomoc vládním vojskům. Stejně jako při řešení konfliktu v Sierře Leone a Libérii byly mírové rozhovory často přerušovány a dohodnutá příměří porušována.
Od roku 2003 v zemi působí francouzský kontingent dnes čítající přibližně 2 500 osob. Ten stejně jako britské jednotky v Siera Leone nejprve sloužil k ochraně a následné evakuaci francouzských státních příslušníků. Přes některé protesty a nařčení ze vstupování do konfliktu v zemi zůstal a hraje významnou roli při ochraně nárazníkového pásma oddělujícího obě strany konfliktu.
V roce 2003 byla na Pobřeží slonoviny vyslána politická mise OSN (MINUCI), která měla dohlížet na dodržování dohody z ledna toho roku (tzv. Dohoda Linas-Marcoussis podepsaná v Paříži). 27. února 2004 byla rezolucí 1528 s odvoláním na hlavu VII Charty OSN a stav ohrožující mezinárodní mír a bezpečnost vytvořena mise UNOCI, která MINUCI nahradila. Podle rezoluce 1528 do mandátu mise spadá:
- dohled nad příměřím a sledování pohybu ozbrojených jednotek,
- odzbrojení, demobilizace, znovuzačlenění, repatriace a znovuosídlení,
- ochrana pracovníků OSN, institucí i jednotlivců,
- podpora humanitární pomoci,
- podpora uskutečnění mírového procesu,
- podpora v oblasti lidských práv,
- informování veřejnosti a
- podpora práva a pořádku.
Role ECOWAS byla v tomto konfliktu nižší. Jednotlivé členské státy ECOWAS se sice v konfliktu různými formami angažovaly, například nabídnutím dobrých služeb a zprostředkování, vlastní vojenská mise však zahájena nebyla, poněvadž nedošlo ke konsensu v otázce, která země by měla danou misi vést.
[editovat] Politika
Oficiálním hlavním městem je od roku 1983 Yamoussoukro, přesto Abidžan zůstává administrativním centrem a většina zemí tam má i své ambasády. Obyvatelstvo trpí probíhající občanskou válkou, znovu se objevuje zneužívání dětské práce na plantážích.
Od 19. září 2002 probíhá občanská válka (viz sekce historie), rebelové drží severní část země. V září 2005 se měly konat nové prezidentské volby, byly však odloženy.
[editovat] Název
V říjnu 1985 vláda požádala, aby země byla označována jako Côte d'Ivoire ve všech jazycích. Podle místního zákona nesmí být název země překládán z francouzštiny, tento zákon však platí jen v zemi samotné. Tento zákon, udržující jméno z dob francouzské koloniální říše, prosadil tehdejší president Félix Houphouët-Boigny v rozporu se snahami jiných afrických států, které se po získání nezávislosti snažily zbavit se koloniálního dědictví i tím, že často hledaly své názvy ve vlastní minulosti.
Jméno země registrované u OSN a přejaté do normy ISO 3166 je Côte d'Ivoire. Na diplomatické úrovni se zpravidla užívá názvu originálního, nicméně v běžném jazyce se ve světě běžně používá překlad názvu. Různé noviny anglických zemí používají anglický výraz Ivory Coast. Oproti tomu originální název používají například Encyclopædia Britannica nebo ekonomický magazín The Economist. V českých verzích smluv Evropského společenství s touto republikou překlad názvu země kolísá mezi oběma variantami. Ministerstvo zahraničních věcí ČR a číselník zemí ČSÚ uvádějí krátký název Pobřeží slonoviny a dlouhý název Republika Pobřeží slonoviny. Encyklopedie Státy a jejich představitelé (ISBN 80-85983-45-1) a Státy a území světa (ISBN 80-85983-07-9) používají názvu originálního. Lze konstatovat, že v českém jazyce dosud převládá název původní, přeložený.
[editovat] Správní rozdělení
Největšími městy jsou:
- Abidžan
- Bouaké
- Yamoussoukro
- Daloa
- Korhogo
- San Pédro
- Man
- Gagnoa
[editovat] Hospodářství
[editovat] Obyvatelstvo
[editovat] Externí odkazy
- African Elections Database - přehled voleb v Pobřeží slonoviny (anglicky)
- [1] - přehled politického vývoje
|
|
 |
|---|---|
|
Regiony Pobřeží slonoviny (a jejich hlavní města) : Agnéby (Agboville) | Bafing (Touba) | Bas-Sassandra (San-Pédro) | Denguélé (Odienné) | Dix-Huit Montagnes (Man)| Fromager (Gagnoa) | Haut-Sassandra (Daloa) | Lacs (Yamassoukro) | Lagunes (Abidjan) | Marahoué (Bouaflé) | Moyen-Cavally (Guiglo) | Moyen-Comoé (Abengourou) | N'zi-Comoé (Dimbokro) | Savanes (Korhogo) | Sud-Bandama (Divo) | Sud-Comoé (Aboisso) | Vallée du Bandama (Bouaké) | Worodougou (Séguéla) | Zanzan (Bondoukou) |
|
Teritoria, kolonie a zámořská území: Ceuta (E) • Kanárské ostrovy (E) • Madeira (P) • Mayotte (F) • Melilla (E) • Réunion (F) • Svatá Helena (GB) • Španělské severoafrické državy (E) • Západní Sahara (MA)
Mapy: 8° 0′ S, 6° 0′ Z
