Bolehlav plamatý
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Bolehlav plamatý |
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Bolehlav plamatý
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Conium maculatum L. |
Bolehlav plamatý (Conium maculatum) je prudce jedovatá rostlina z čeledi miříkovitých.
Je rozšířena po většině Evropy (s výjimkou severní Skandinávie), v Asii osidluje území od horního toku Jeniseje po Irán, vyskytuje se i na severu i jihu Afriky. Jako druhotný je jeho výskyt chápán na Kanárských ostrovech, v USA, Mexiku, Jižní Americe a na Novém Zélandu.
Na českém území se objevil poprvé ve středověku a zdomácněl tu. V průběhu 20. století postupně mizel, k překvapivému zlomu však došlo v osmdesátých letech, kdy se začal masivně šířit okolo cest, na rumištích a na skládkách. V současné době se roztroušeně vyskytuje po celém území ČR v teplých nížiných oblastech (tj. cca do 600 m n. m.).
Obsah |
[editovat] Alternativní názvy
[editovat] Vzhled
Jednoletá až dvouletá, 1-2,5 metru vysoká bylina s přímou, bohatě větvenou, dutou, rýhovanou, lysou a ojíněnou lodyhou, ve spodní části červeně skvrnitou. Vytváří kůlovité bělavé kořeny. Vadnoucí a schnoucí odporně páchne myšinou.
Listy jsou zpeřené, v obrysu trojúhelníkové, 2-5x zpeřené, členěné na řapíčkaté lístečky a až 50 cm dlouhé. Horní jsou pochvovitě přisedlé, horní řapíkaté.
Kvete v květnu až srpnu. Koruní lístky květů jsou bílé a do 1,5 mm dlouhé. Květy jsou sdruženy v dlouze stopkatém okolíku složeném ze 7-20 okolíčků.
Plodem jsou zelenavě hnědé vejčitě smáčklé dvounažky dlouhé asi 3 mm.
[editovat] Stanoviště
Roste na teplých stanovištích v nížinách a podhůří na rumištích a navážkách, hnojištích a kompostech, či podél cest v příkopech a na březích řek. Dále jej lze nalézt na polích či zahradách. Upřednostňuje kypré hlinité půdy s dostatkem vlhkosti a dusíku.
[editovat] Obsahové látky
Celá rostlina obsahuje alkaloidy koniin, n-methylkoniin, konhydrin, pseudokonhydrin, konicein a řadu dalších látek.
[editovat] Otravy
V antice byl bolehlav součástí jedů, které se používaly k popravám či byly populární mezi traviči. Odvar z bolehlavu byl zřejmě součástí i jedu, který byl podán Sokratovi.
K otravě může dojít ovšem i náhodou, nejčastěji při záměně bolehlavu s některou kořenovou nebo listovou zeleninou či kořením z čeledi miříkovitých.
Hlavní účinnou látkou je koniin. Vstřebává se v trávicí soustavě i přes pokožku, otrávit se lze i při intenzívním vonění ke květům. Nejprve působí povzbudivě, posléze ale začne blokovat povely míchy a prodloužené míchy. Následkem je obrna kosterního svalstva a zástava dechu (člověk se za jasného vědomí udusí). Krom toho se u slabších otrav objeví zažívací obtíže a zvýšené slinění.
Prognóza otravy je obvykle vysoce nepříznivá. I při požití malého množství jedu (rostliny) je nutno co nejrychleji vyvolat zvracení a urychleně vyhledat lékařskou pomoc. Podávájí se projímadla a živočišné uhlí na urychlené odstranění jedu + některé stimulanty (strychnin, opium, kofein) na omezení jeho účinků.
[editovat] Využití
Krom výše zmíněného využití v travičství a při popravách byl bolehlav používaný v lékařství a léčitelství jako sedativum, analgetikum nebo spasmolytikum. Tato praxe byla opuštěna po nalezení řady stabilnějších a méně nebezpečných léků podobného účinku.
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Literatura
- Horst Altmann: Jedovaté rostliny. Jedovatí živočichové, 2004 (ISBN 80-242-1156-4)
