Schengenský prostor
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Schengenský prostor nebo také země Schengenu je území části Evropy, na kterém mohou osoby překračovat hranice smluvních států, aniž by musely projít hraniční kontrolou. Prostor se označuje podle vesnice Schengen v Lucembursku, kde byla 14. června 1985 podepsána příslušná mezistátní dohoda.
Schengenská dohoda se stala nedílnou součástí smluv EU.
Obsah |
[editovat] Historie
Zakládajícími členy Schengenského prostoru je pět členských států EU (Francie, Německo, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko), které se 14. července 1995 dohodly na zrušení veškerých kontrol osob cestujících v rámci těchto zemí. V současné době zahrnuje v zásadě všechny členské státy EU kromě Irska a Velké Británie, které sice v roce 2000 Schengenskou dohodu také podepsaly, ale´"účastní" se jen její části (např. policejní spolupráce). Členy Schengenského prostoru jsou navíc také Island a Norsko.
Deset nových zemí, které přistoupily k EU v roce 2004, se však této politiky ještě plně neúčastní (obdobně i Rumunsko a Bulharsko, které přistoupily v roce 2007). Rozhodnutím referenda z 5. července 2005 byla ratifikována Schengenská smlouva také ve Švýcarsku.
[editovat] Členské státy
Schengenský prostor zahrnuje v dnešní době následující státy EU:
- Belgie
- Dánsko
- Německo
- Finsko
- Francie
- Řecko
- Itálie
- Lucembursko
- Nizozemí
- Portugalsko
- Rakousko
- Švédsko
- Španělsko
a mimo EU:
Česko a další nové země EU (kromě Kypru) vstoupí do Schengenského prostoru 31. prosince 2007 a to v rámci rozšířeného SIS I (Schengenský informační systém). Toto datum bylo dohodnuto na schůzce ministrů vnitra EU v Bruselu 5. prosince 2006 a týká se pozemních a námořních hranic. Na letištích zmizí kontroly až 29. března 2008.
[editovat] Principy Schengenského prostoru
Země Schengenu zavedly pro celou oblast společnou vízovou politiku a dohodly se na zavedení účinných kontrol na svých vnějších hranicích. Na vnitřních hranicích lze po omezenou dobu provádět kontroly jen tehdy, pokud si to vyžaduje zachování veřejného pořádku či vnitrostátní bezpečnosti. Toho využilo například Finsko během Mistrovství světa v atletice 2005 nebo Německo během Mistrovství světa ve fotbale 2006.
Člověk mající tzv. schengenské vízum opravňující ke vstupu do jedné ze zemí Schengenu, může automaticky svobodně cestovat v rámci celého Schengenského prostoru.
Protože vstup do jedné země Schengenu umožňuje cestování celou smluvní oblastí bez dalších hraničních kontrol, musí se na vnější hranici Schengenského porstoru (to znamená i na hranicích na letištích) provést hraniční kontrola současně zástupně pro všechny země Schengenu. Podle Schengenských smluv mají přípustná úřední rozhodnutí, která nějaké osobě zabrání vcestovat, působnost prakticky pro celý Schengenský prostor.
[editovat] Zajímavosti
[editovat] Místo podpisu
Smlouva nebyla ve skutečnosti podepsána ve vesnice Schengen, ale na palubě lodi Princesse Marie-Astrid, která kotvila na řece Mosele u Schengenu. Přesto se vesnice Schengen běžně uvádí jako místo podpisu smlouvy a na jejím území je umístěn i památník Schengenské smlouvy.
[editovat] Zámořská území
Schengenský prostor není automaticky rozšířen i na všechna zámořská území členských států. Tak např. do Schengenského prostoru jsou zahrnuty i Kanárské ostrovy, Azory nebo španělské exklávy Ceuta a Melilla v Africe. Naopak sem nepatří všechna zámořská území Francie, norské Špicberky nebo např. i německý ostrov Helgoland.
