Vokovice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Vokovice (část obce a katastrální území) |
|
|---|---|
| základní data | |
| kód katastrálního území: | 729418 |
| kraj a obec: | hlavní město Praha |
| připojení k Praze: | 1922 |
| součást městského obvodu: | {{{městské obvody}}} |
| součást městské části: | Praha 6 |
| správní obvod (pověřený úřad): | {{{správní obvody}}} |
| počet územně technických jednotek: | |
| základní sídelní jednotky: | 6 |
| katastrální výměra: | 3,52 km² |
| obyvatel: | 11 230 (16. 10. 2006) |
| hustota zalidnění: | 3190 obyv./ km² |
| zeměpisná šířka: | 50°5'56" |
| zeměpisná délka: | 14°20'39" |
| poštovní směrovací číslo: | 160 00 až 164 00 |
Vokovice jsou katastrální území a čtvrť hlavního města Prahy, součást městské části, městského obvodu a správního obvodu Praha 6
Vokovice byly připojeny k Praze roku 1922, kdy měly 2021 obyvatel. Předtím byly samostatnou obcí.
Obsah |
[editovat] Území
V západní části tvoří jižní hranici Vokovic s Veleslavínem významná sběrná ulice Evropská, ve východní části tvoří jižní hranici s Veleslavínem a Střešovicemi ulice Kladenská (která před vybudováním Evropské byla hlavní výpadovkou) a železniční dráha. Východní hranici, s Dejvicemi, tvoří ulice Horoměřická a přibližně pomyslná čára jejího prodloužení jihovýchodním směrem. Severní hranici s Dejvicemi a Nebušicemi tvoří přibližně Krutecký a Šárecký potok (jižně od Jenerálky a celého západního výběžku Dejvic), přičemž do území Vokovic patří navíc i zalesněná část severně od Šáreckého potoka až k zástavbě Nebušic. Západní hranice, s Libocí, prochází vodní nádrží Džbán nedaleko její hráze a směřuje přibližně severojižním směrem až k nebušické ulici U Pohádky.
[editovat] Staré Vokovice
První zmínka o osadě (dvoru) s názvem Okovice pochází z roku 1370 (nebo 1409), pravděpodobně však osada existovala již dříve. Název pravděpodobně znamenal, že místní obyvatelé zhotovovali okovy do studní. Oblast byla vinařská, některé vinice vlastnila svatovítská kapitula.
Malá část původní zástavby Vokovic se nachází v zákrutu Litovického potoka východně od vodní nádrže Džbán (západně od ulice Ke dvoru). V bezprostřední blízkosti západně od starých Vokovic, v místech bývalé cihelny, leží výrazná administrativní budova původně patřící společnosti Koospol.
[editovat] Nové Vokovice
Nové Vokovice jsou zástavba převážně z první poloviny 20. století, nacházející se severně od Evropské ulice v blízkosti nádraží Praha-Veleslavín, ležícího jižně od ní. V jižní části Nových Vokovic je velká secesní budova školy (dnes v ní sídlí zvláštní a pomocná škola). V blízkosti veleslavínského nádraží, avšak již na území Vokovic (Kladenská 68) je budova Správy sociálního zabezpečení pro Prahu 6.
Ze severu k Novým Vokovicím přiléhá rozsáhlý areál firmy s původním názvem Aritma, v západní části sportovní areál Aritmy.
V prostoru Aritmy je televizní vysílač lokálního významu (o výkonu několika setin kW).
[editovat] Sídliště Červený Vrch
Ve východní části území Vokovic z obou stran podél Evropské ulice se nyní nachází panelové sídliště - sídliště Červený Vrch. Bylo postaveno v letech 1960–1972, hlavním architektem byl K. Jarolím. Pojmenováno bylo podle kopce Červený vrch (327 m n. m.). Název odvozený od barvy železité půdy pochází nejméně ze 17. století.
Ulice v jižní části sídliště byly v roce 1962 pojmenovány podle států v Africe (nejdelší ulice je Africká), ulice v severní části podle států na Blízkém Východě (nejdelší ulice je Arabská). Některé pojmenované ulice nebyly nakonec zřízeny, ale názvy nejsou dosud úředně zrušeny (Marocká, Čadská, Libyjská, Maliská, Guinejská a v roce 1977 Somálská, která rovněž nikdy nevznikla).
V jižní části sídliště jsou dvě moderní základní školy:
- Základní škola Na Dlouhém lánu
- Základní škola Červený Vrch v Kladenské ulici
V severovýchodní částí sídliště je gymnázium Arabská.
V ulici Na Dlouhém lánu v blízkosti školy je zimní stadión a nedaleko zdravotní středisko.
Na severovýchodě v blízkosti sídliště je zahrádkářská osada.
[editovat] Přední Veleslavín
Oblast zasahující na jižním okraji sídliště Červený vrch do dnešních Vokovic bývala nazývána též Přední Veleslavín (o čemž svědčí název ulice V Předním Veleslavíně).
[editovat] Tichá a Divoká Šárka, Džbán, příroda
U hranice Vokovic je Šárecké údolí, jehož část byla v roce 1964 prohlášena za chráněné území Prahy (přirodní rezervace Divoká Šárka). Celá severní, přírodní část území Vokovic je součástí přírodního parku Šárka-Lysolaje. Oblastí prochází turistické značení Klubu českých turistů (okružní červeně značená trasa č. 0043).
Do Vokovic z jihu přítéká Litovický potok, který z vodní nádrže Džbán pokračuje šáreckými údolími pod názvem Šárecký potok. Vodní nádrž Džbán je vybavena koupalištěm s oddělenou nudistickou pláží, nedaleko severně se nachází též stanové tábořiště.
U Šáreckého potoka je skupina stavení kolem usedlosti Želivka.
[editovat] Doprava
[editovat] Silniční
Nejvýraznější dopravní tepnou Vokovic pro automobilovou i městskou a meziměstskou hromadnou dopravu je ulice Evropská. Po ní jezdí i tramvaje, které mají na území Vokovic i mezilehlé obratiště (smyčku) Červený Vrch. Evropská spojuje centrum Prahy a Dejvice zejména s ruzyňským letištěm a městem Kladnem. Navazuje na rychlostní silnici R 7 směrem na Slaný, Louny a Chomutov. Do roku 1967, kdy byla ulice Leninova (od roku 1991 Evropská), zprovozněna, byla výpadovkou ulice Kladenská.
Zhruba po trase dnešní Evropské a Horoměřické ulice z Dejvic na Jenerálku (po dnešní východní hranici Vokovic) vedla původně silnice do Velvar. Ještě dnes je Horoměřická po Evropské druhou nejvýznamnější průjezdní ulicí Vokovic.
[editovat] Tramvaj
Již před rokem 1932 ve Vokovicích končila tramvajová trať od Dejvic.
Roku 1932, v roce výstavby dejvického Vítězného náměstí, byla prodloužena do vozovny Vokovice, 6. ledna 1933 byl na tomto prodloužení zahájen veřejný provoz s cestujícími.
Do smyčky Divoká Šárka v Dolní Liboci nedaleko hranic s Vokovicemi byla tramvaj prodloužena od vozovny 20. července 1947.
7. listopadu 1967 byla zprovozněna ulicí Evropskou tramvajová trať přeložená z ulice Kladenské. Současně byla zprovozněna nová tramvajová smyčka Červený vrch.
[editovat] Autobusy
Na území Vokovic staví zejména městské a příměstské linky jedoucí po Evropské a Horoměřické ulici. Linka 216 zajíždí i do zástavby Nových Vokovic. U dnešní zastávky Horoměřická bývalo autobusové stanoviště příměstských autobusů ČSAD do oblasti Horoměřic, linky však byly začleněny do Pražské integrované dopravy a prodlouženy do Dejvic k metru.
[editovat] Železnice
Podél jižního okraje Vokovic prochází železniční trať Praha–Kladno. Roku 1830 byl zahájen provoz koněspřežné dráhy, tzv. lánské koněspřežky, o rozchodu 1120 mm v úseku Dejvice (Bruska) - Kladno (Vejhybka). Po dráze z Českých Budějovic do Lince to byla druhá nejstarší evropská železnice. Téhož roku byla prodloužena do Lán a roku 1833 do Stochova na křivoklátsku. Dráhu budovala a provozovala Pražská železniční společnost, sdružení podnikatelů. Podle císařského privilegia měla pokračovat křivoklátskými lesy do Plzně. Pro ekonomický neúspěch byl veřejný provoz roku 1834 zastaven a dráhu převzal kníže K. E. Fürstenberkovi, největší věřitel a majitel lánských lesů. V roce 1839 ho císař Ferdinand zprostil povinnosti dostavět trať až do Plzně, protože původní plán se ukázal málo reálným. Dráha sloužila zejména k dopravě dříví, stavebního kamene, případně i obilí a později i uhlí do Prahy.
Roku 1846 obdržel Fürstenberk padesátileté císařské privilegium pro stavbu odbočné trati k buštěhradským dolům a požádal o povolení přestavět stávající dráhu na parní pohon a normální rozchod a napojit ji v Praze na podmokelskou Státní dráhu. V důsledku francouzské revoluce byl projekt odložen. Teprve 20. listopadu 1855 získala koncesi pro provoz pražsko-lánské koněspřežky „Buštěhradská železniční společnost“, v níž byly kapitálově zastoupené těžařské společnosti. Roku 1863 byla dráha přestavěna a roku 1866 prodloužena přes tunel ve Stromovce na nádraží Bubny. Od této přestavby se trati říkalo Buštěhradská dráha.
[editovat] Okolí Vokovic
Vokovický název se používá i pro některé objekty, které ve skutečnosti leží na území Veleslavína.
Ve Veleslavíně leží tramvajová Vozovna Vokovice, která občas bývá v rámci dne otevřených dveří zpřístupněna veřejnosti.
Nedaleko vozovny, rovněž na území Veleslavína, je budova Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde v minulosti sídlila Vysoká škola politická KSČ, jejíž absolventi získávali titul RSDr.. Této škole se někdy přezdívalo Vokovická Sorbonna.
