Grumman F4F Wildcat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Grumman F4F Wildcat

Wildcat 486. perutě FAA s invazními pruhy
Typ:	stíhací letoun
Výrobce:	Grumman
První let:	2. září 1937
Zaveden:	prosinec 1940
Vyřazen:	1945
Hlavní uživatel:	USA (US Navy, US Marine Corps) Velká Británie (FAA)
Vyrobeno:	7815

Grumman F4F Wildcat byl na počátku druhé světové války nejdůležitějším stíhacím letadlem, které sloužilo na letadlových lodích USA.

[editovat] Vývoj

Stíhací letoun Wildcat byl zkonstruován roku 1935 na podkladě vypsané soutěže. V ní však vyhrál letoun Brewster Buffalo. Firma Grumman se však nevzdávala a pokračovala ve vývoji a ve zdokonalování svého stroje. První prototyp vzlétl 2. září 1937. Letoun poháněl hvězdicový motor Pratt & Whitney R-1830-66 o výkonu 1050 koní, vyzbrojen byl dvojicí kulometů ráže 7,62 mm v trupu a další dvojicí kulometů ráže 12,7 mm v křídlech. Zdokonalený letoun byl později vybaven motorem o síle 1200 koní, došlo ke konstrukčním úpravám. O tento zmodernizovaný stroj nakonec projevilo americké námořní letectvo zájem a dalo mu přednost před letounem Buffalo. V roce 1939 získala firma Grumman objednávky od americké armády i od Francouzů. Po kapitulaci Francie si objednané stroje převzala Velká Británie, která jimi vyzbrojila svoje letadlové lodě, přičemž stroje dostaly název Marlet Mk.II. Výzbroj se u různých verzí lišila. Britové požadovali jako výzbroj 4 křídelní kulomety ráže 12,7 mm, Američané zase verzi s 6 křídelními kulomety ráže 12,7 mm a se sklopnými křídly. Celkem bylo vyrobeno 7815 kusů všech verzí.

[editovat] Bojové nasazení

Letoun Grumman F4F Wildcat se účastnil všech důležitých námořních operací od bitvy u Midway přes Guadalcanal, vylodění v severní Africe i ochrany konvojů přes Atlantik. Při vzájemných soubojích v Pacifiku byla japonská letadla Micubiši Zero lepší v letových vlastnostech, ovšem Wildcat byl lépe vyzbrojený, robustní a spolehlivý, snášel i těžká poškození.

[editovat] Specifikace (F4F-4)

Nepodařené přistání Wildcatu

Data podle ^[1]

[editovat] Technické údaje

Posádka: 1 pilot
Délka: 8,85 m
Rozpětí: 11,59 m
Rozpětí se složenými křídly: 4,35 m
Výška: 2,80 m
Plocha křídel: 24,2 m²
Plošné zatížení: kg/m²
Prázdná hmotnost: 2676 kg
Vzletová hmotnost : 3621 kg
Maximální vzletová hmotnost : 3978 kg
Pohonná jednotka: 1x dvouhvězdicový 14válec Pratt & Whitney R-1830-86
Výkon pohonné jednotky: 1200 k (883 kW)

[editovat] Výkony

Maximální rychlost:
- 441 km/h u země
- 515 km/h ve výšce 5734 m
Dolet: 2051 km (s přídavnými nádržemi při rychlosti 246 km/h)
Dostup: 10 370 m
Stoupavost: 6100 m / 12,4 min
Poměr výkon/hmotnost: kW/kg

[editovat] Výzbroj

6x kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm (240 nábojů na hlaveň)
2x 113kg pumy

[editovat] Reference

Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939-45/ USA - Japonsko

↑ SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA. 2. vyd. Plzeň: Fraus, 1992. ISBN 80-85784-01-7.

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

Grumman F4F Wildcat

Americké vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
A-20 \| FR] \| F2A \| F4F \| F4U \| F6F \| F7F \| F8F \| P-26 \| P-35 \| P-36\| P-38 \| P-39 \| P-40 \| P-47 \| P-51 \| P-61 \| P-63 \| P-80
Bombardovací a torpédové letouny
A-26 \| B-17 \| B-18 \| B-24 \| B-25 \| B-26 \| B-29 \| B-32 \| B-34 \| B-37 \| TBD \| TBF \| SBC \| SB2A \| SB2C \| SB2U \| SBD
Průzkumné a spojovací letouny	Cvičné letouny
L-3\| L-4 \| PBY \| OS2U \| SOC	PT-17 \| T-6
Transportní letouny	Vrtulníky
C-46 \| C-47 \| C-54	R-4
Experimentální letouny a prototypy
FL \| F8B \| TB2D \| XF5F \| XP-46 \| XP-49 \| XP-50 \| XP-52 \| XP-54 \| XP-55 \| XP-56 \| XP-57 \| XP-58 \| P-59 \| XP-62 \| XP-67 \| XP-68 XP-71 \| P-75 \| XP-76 \| XP-77 \| XP-79 \| XP-81 \| P-82 \| XP-83 \| AM \| XB-19 \| XB-27 \| XB-28 \| XB-30 \| XB-31 \| XB-33 \| YB-35 XB-38 \| XB-39 \| YB-40 \| XB-41 \| XB-42 \| XB-43 \| XB-46 \| XB-48 \| XPB2M \| TB2F \| TBY